@visitdomazlice
OSMDESÁT DOPISŮ
České drama
Československo, 29. březen 1987. Jeden
den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra.
Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech,
aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do
Velké Británie.
Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení
a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o
vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo
absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň
niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací
se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana
Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti
kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich
otcem.
Václav Kadrnka v autobiografickém rodinném dramatu, k němuž spolu s
Jiřím Soukupem napsal i scénář, rekonstruuje jeden den ze života své
matky, která se je oba snažila dostat za manželem z komunistického
Československa do Velké Británie. Musela kvůli tomu vytrvale docházet na
množství úřadů a získat bezpočet povolení a razítek.
Svému muži vše
sdělovala prostřednictvím dopisů. Než československé úřady svolily s
jejich vycestováním za cenu ztráty občanství, napsala jich několik
desítek. Zkušenost nuceného odloučení od otce vtěsnal nakonec Václav
Kadrnka do jediného dne, jenž se mu vepsal silně do paměti. Maminka,
která po odjezdu manžela onemocněla, se pomalu zotavovala a nabírala sil
i kuráže. Jednoho rána vzala všechny možné dokumenty v přesvědčení, že
její odhodlání bude nakonec silnější než neprůchodnost totalitní
byrokracie.
Nevlídná a neosobní atmosféra na ulici, v autobuse, kterým
čtrnáctiletý Vašek s matkou jede do města, a především na samotných
úřadech kontrastuje s upřímnými a přitom nesentimentálními rodinnými
momenty. Scény společného čtení dopisu otci, kupování tenisek nebo
trénování anglických slovíček mají v sobě velkou míru empatie.
Film
Osmdesát dopisů nezobrazuje osmdesátá léta v komunistickém
Československu pomocí obehraných symbolů (rudé hvězdy, nápisy VB a
uniformy), ale spíš monotónní barevností, „chladem“ a ostře vnímanými
zvuky zabouchávaných dveří.
Václav Kadrnka natočil svůj celovečerní debut bez podpory televize či
grantu. Obklopil se ale zkušeným štábem (např. scenárista Jiří Soukup a
kameraman Braňo Pažitka). Zvolil neherce (Zuzana Lapčíková, Martin
Pavluš) z hudebního prostředí, kteří prokázali zvláštní cit pro
ztvárnění intimního vztahu mezi matkou a synem.
Loni na MFF v Karlových
Varech se při prezentaci nových filmových projektů zalíbil Kadrnkův
snímek pořadatelům berlínské přehlídky Berlinale a poslali mu pozvánku
do oficiálního programu. Film tak získal následně finance na dokončení a
výrobu kopií a mohl vyrazit za svou světovou premiérou v prestižní
sekci Forum mezinárodního filmového festivalu Berlinale, kde soutěžil
také o cenu pro nejlepší debut