Cestou k Baldovu

Také směrem severním poskytuje domažlické okolí neobyčejně malebné výlety. Jeden z nich bude jistě směřovat k protáhlému a holému návrší Baldova, teprve po staletích legendou spojenému s epochálním vítězstvím u Domažlic v roce 1431. Z toho návrší se otevírá velkolepý rozhled směrem k západní Šumavě, do Českého lesa s dominujícím Čerchovem - (1042 m) a na celou rozeklanou skupinu blízkých Kdyňských vrchů s výstižně nazvaným nejvyšším Korábem (773 m), Rýzmberkem korunovaným zříceninou gotického hradu, Netřebem - rovněž se zříceninou hradu a známým starodávným tisovým porostem, Kravařem a velmi výrazným Herštýnem, na jehož návrší je rozlehlá hradní zřícenina, právě tak jako na Netřebu u Kanic. Pohled jde dále Branišovským hvozdem, Horou, Malým i dalšími zalesněnými kopci.

Při podzimním jasném počasí dohlédneme směrem jihozápadním až k Borku a Svatoboru na Sušicku. Nejskvělejší díl rozhledu z Baldova se otevírá směrem k Všerubskému průsmyku, kde po levici vystupují oba výrazné vrcholy Ostrého (1293 m), mezi chodským lidem odedávna jmenované "Prsa Matky Boží", poblíže nich šíje Můstku, Polomu (1295 m) a Jezerní hory, zvané rovněž Jezerní stěna (1343 m). Šumavskému masivu vévodí Javor - nejvyšší hora Šumavy.

Všerubským průsmykem proniká náš pohled snadno do sousedního Bavorska, kde se zdvíhá hned za oponou šumavských vrchů charakteristická modravá linie Bavorského lesa s výraznými kótami Burgstallu (976 m), na němž se nacházejí zbytky středověkého hradu císaře Fridricha Barbarosy z Ecksteinu (1079 m). Oba z těchto vrchů jsou už několik desetiletí opatřeny zřetelně viditelnými televizními věžemi.
Z těchto míst si můžeme dobře představit útěk křižáků zpět do Bavor, kde - jak píše německý soudobý kronikář - byli stále ještě tak husity vylekáni, že nemohli poznat ani své domovské obce. Jistě bylo toto vyvýšené místo dobrou volbou k postavení památníku nejvýznačnějšího vítězství v českých dějinách (jak se vyjádřil dějepisec František Palacký). Památník, navržený v době těsně předválečné, akademickým architektem Kamilem Roškotem (1886 - 1904) nebyl po osvobození už postaven, a tak zde dodnes zůstává jen jeho mohutný sokl se základními deskami z míst husitských bojišť. Na vrcholku Baldova se dodnes dochovala také prastará masivní kaplička pod lipami. Její původ byl průběhem času různě vysvětlován, ale jisté je, že stála už v XVI. století. Svědčily o tom donedávna čitelné, do malty vyškrabané letopočty se zcela zřetelným prvním dvojčíslím 15. Možná, že tato nevelká charakteristická kaplička patřila obci Hořetín, jejíž zbytky bylo možno vidět ještě na počátku XVIII. století nedaleko odtud směrem jihovýchodním, u malého rybníku. Název tohoto vrchu je možno odvodit od nedaleké staré obce Valdova - Waldorfu, ležící pod severním úbočím Baldova. Mezi stromy skrytý Horní Baldov koupil před jedním a čtvrt stoletím zemský poslanec, politik, ale především vynikající lékař MUDr. Antonín Steidl (1832 - 1913), domažlický rodák. Do té doby působil v severoruském Petěrburgu jako osobní lékař carské Oldenburské rodiny. Na Baldově přijal také mnohé významné návštěvy. Tradice vypravuje, že jej zde navštívil v době pobytu na Špičáku jeho spolužák z malostranského gymnázia, básník Jan Neruda. Velmi zajímavá zpáteční cesta z Baldova se stále obměňujícím rozhledem vede pěšinou podél základů památníku, proti hradbě Českého lesa až k silnici od Třebnic. Vyjdeme na ni nad rozlehlou vsí Luženičkami (dříve Malými Luženicemi), kde se stále více otevírá pohled k severu - směrem k Horšovskému Týnu a Sedmihoří.