Měšťanský pivovar

Od samotných prvopočátků královského hraničního města znamenala výroba černého piva jeden ze základních zdrojů pravidelného vskutku "tučných" příjmů. Můžeme s určitostí předpokládat jeho vyváření v jednotlivých měšťanských domech už v poslední čtvrtině X III. století.

Jak známé bylo domažlické pivo v sousedním Bavorsku, o tom svědčí bezprostředně zatím neověřená zmínka o něm v účtech nedalekého kláštera v Chamműnsteru z roku 1316. Je to rok narození pozdějšího císaře a českého krále Karla IV., který prý byl také velikým ctitelem domažlického piva. Nespornou písemnou zprávou o nejlepší pověsti domažlické chmeloviny je pergamenová listina krále Jana Lucemburského z roku 1341, kdy byla už v Domažlicích obecní varna piva ve čtyřech obecních pivovarech. Trvalo ovšem zřejmě hodně dlouho, než bylo úplně zamezeno podomnímu, nepovolenému vyváření piva.

Stará lidová pověst vypráví, že Domažličtí byli někdy v XV. století zakladateli proslulého pivovaru v nedaleké Koubě (Chamu) a průběhem dalších století, zejména v XVIII. a XIX., se z Domažlic rozšířilo pivovarnictví do několika míst v sousedství (např. Kout, Staňkov, Kanice, Horšovský Týn, Stod.)

Dnes každého velmi překvapí, že královské město si pěstovalo nejméně v XVI. a XVII. století svůj vlastní chmel. Berní rejstříky z let 1616, 1617, 1618 se výslovně zmiňují o platech z "chmelniček a chmelnic". O jistém úspěchu domažlického pěstování chmele se dočteme už ve starších dokladech z domažlického archivu, kupříkladu v knize obecních počtů (účtů) z roku 1523, což je doba ještě Jagellonská.

Původní, starodávný městský pivovar se nacházel až do sklonku minulého století na Dolejším předměstí, za příkopy pod Dolejší bránou. Příkazem krále Jana musely být pivovary i čtyři městské kovárny za branami a brankou, aby se předešlo vzniku zhoubného požáru. Součástí této rukodělné výrobny byla i proslulá "Svatá stunce", dodnes dochovaná u zbytků původní pivovarské budovy, která byla z části rozbořena teprve před několika lety, v době rozšiřování okružní městské vozovky.

Nejpodnikavější a zámožní měšťané vlastnili tzv. "pravovárečné" domy - většinou stojící na náměstí - a měli nároky na podíl z jednotlivých várek, ale i pivovarského odpadu, vyvařeného mláta ke krmení a hnojení.

Nový pivovar, vybavený krásně klenutými suchými sklepy a prostorným příslušenstvím, byl postaven v 80. - 90. letech XIX. století po zasypání hradební stoky a příkopů na severní straně městských hradeb, v prostoru Týnského předměstí. V roce 1991 slavil domažlický pivovar dosti okázalé své 650. výročí a vydal k této mimořádné příležitosti dokonce pozoruhodnou publikaci. Po zániku veškerých okolních pivovarů po druhé světové válce se stává domažlický pivovar zase úplně monopolním, právě jako ve svých prvopočátcích.

V posledním dvacetiletí vzrůstal objem výroby piva v Domažlicích, i když ne o mnoho, přece jen každým rokem. V roce 1993 měl pivovar 91 pracovníků, z původních 115 před rokem 1990 a průměrně svařil ročně 165 tis. hl piva (v roce 1993 jen 164 tis. hl.). Při svém dokonalém a moderním současném vybavení je připraven udržet, případně i zvýšit tento nemalý objem várky.

(Pozn. red. Článek vznikl v polovině 90. let)

Na základě rozhodnutí vedení společnosti Plzeňský Prazdroj došlo v roce 1996 k náhlému uzavření pivovaru. Část pivovarské technologie byla prodána a převezena do litevského pivovaru Ragutis. V roce 2002 se pivovar stal opět majetkem města. V roce 2004 byly mladší části pivovaru zbořeny a na jejich místě vystavěn obchodní dům Kaufland. Zbylé budovy pivovaru – sladovna, hvozd a humna, vybudované většinou kolem roku 1898, byly prohlášeny za technickou památku. Ve zrekonstruované historické budově sladovny
domažlického pivovaru z konce 19. století najdete: galerii Hvozd s prosklenými lávkami s expozicí o historii pivovarnictví v Domažlicích i okolí, komunitní centrum, klub, knihovnu se vzdělávacím centrem, Městský pivovar Domažlice s pivnicí, restauraci. Tradice vaření piva se obnovila téměř po čtvrtstoletí. Od roku 2021 se můžete těšit v suterénu na expozici o pivovarnictví a podkrovní interaktivní výstavu „Pozor hranice! Historie hrou“ věnovanou proměnám života na hranicích od pravěku po současnost.