Městské opevnění a brány

Největší a zároveň nejmohutnější budovou, dominující už přes 700 let východní, severní a z velké části i jižní straně města, je dochovaná Dolejší brána. K jejímu těžkému raně gotickému masivu se dodnes přimyká hradební zeď, která podle nedávného zjištění znalců patří k nejstarším dochovaným hradbám českých a moravských měst. Domažlice vystavěly svou městskou zeď ve dvou souběžných pásech, z nichž vnější byl navíc sledován hlubokým vodním příkopem.

Opevnění města bylo v podstatě hotovo do roku 1288, kdy byl králem Václavem II. a jeho chotí Jitkou Polskou založen místní augustiniánský klášter. V prvé třetině XIX. století, v době romantizmu, byly Domažlice uzavřeny oběma pásy hradeb, z nichž se město počalo vymaňovat až po roce 1825. Do městské pevnosti vedly tři mohutné brány (Týnská, Hořejší, Dolejší). Směrem k Bezděkovskému předměstí plnila průjezdní strážnou službu výpadní Branka, v půdorysu i přízemí dodnes rovněž zachovaná. Výška hradby byla asi 7,7 m a síla paty skoro 2,5 m.

Hlavní městská zeď byla chráněna systémem 22 vysokých polokruhových bašt, vnější nízká hradba byla pak zesílena baštami kruhovými. Z nedochovaných bran byla zbořena Hořejší roku 1841 a Týnská r. 1838. Do celého tohoto systému byl dovedně začleněn "Chodský hrad" se dvěma kulatými věžemi i vlastním opevněním. Všechny brány i branka byly zpevněny ještě předsunutými fortnami, zbořenými zároveň s celým hradebním masívem od poloviny 20. do počátku 40. let XIX. století. Příbraní brány Týnské a Hořejší bylo ze značné části viditelné ještě ve 20. letech našeho století i ze zbytkem valu. Teprve před nedávnem ( 1992 ) došlo k odbourání příbranních zdí brány Týnské, kde dosahovala hradba ještě původní výšky ( 7,7 ) m.

Nejvíce přístupná severozápadní strana města, zranitelná zvláště ze strany bavorské, byla asi na počátku XIV. století zesílena ještě třetí hradbou, bastionem a zvýrazněním starodávného dondžónového opevnění Hořejší brány proti klášteru. Všechny tři brány byly asi opatřeny ještě obrannými "fortnami" - předbraními.

Na rozdíl od sousedních královských měst, zejména Klatov a Tachova, se zachovalo na obvodu středověkých Domažlic jen několik krátkých pásem někdejších hradeb, většinou zcela zastavěných v městských i předměstských domech a dvorech. Poslední zbytky bašt zanikly nezájmem majitelů bohužel až v době celkem nedávné po roce 1950. Nejzachovalejší a zároveň nejmohutnější zbytek starodávných hradeb uvidíme v blízkosti Branky, Chodského hradu, dolejší brány a ve Steidlově parčíku.

Neoddělitelnou součástí domažlického městského opevnění byl i umělý zavodňovací kanál, vedený jistě už v počátcích královského města k severozápadnímu nároží hradeb. Pod jižní část hradební zdi přikloněná Zubřina nebyla dostatečně vodnatá ani pro pohon osmi městských mlýnů. Nejprve byly svedeny prameny z oblasti Petrovic, Luženiček a tehdejšího Bílého blata, dnes "Jezera". Teprve v roce 1571 bylo císařem Maximiliánem II. povoleno městu podchycení Teplé Bystřice v místě takzvaného rozvodí, poblíže České studánky pod Čerchovem a její technicky až neuvěřitelné dokonalé vedení šestnáctikilometrovým akvaduktem až do stávajícího vodního kanálu. Tato vzácná technická památka byla až na malé dílčí pozůstatky nadobro zničena v polovině padesátých let. Zajímavou zprávu nám zanechal humanista exulant Pavel Stránský Ze Zabské Stránky, že totiž na domažlických hradbách v blízkosti Dolejší brány se skvěl ještě v době těsně před Bílou horou sytě červený husitský kalich.

PROHLÍDKA DOLNÍ BRÁNY

Dolejší brána - možnost prohlídky každoročně v rámci akce Dny evropského dědictví, které se konají každoročně v září. V roce 2016 se na Dolejší bránu vypravilo přes 200 odvážlivců. Nejmladšímu účastníkovi bylo 13 měsíců. Je to přibližně o polovinu zájemců více, než v roce 2015.

Detail [»]

-