Ke kapli sv. Anny a na veselou horu

Ne příliš namáhavý a poutavý výšlap z města jihozápadním směrem má svou dávnou literární tradici. Touto cestou chodívala paní komisarka Božena Němcová za sběrem poznatků pro svou vlastivědnou práci. Jednou z těchto vycházek do odlehlé Heclovy myslivny v zelenovských lesích dokonce popsala v "Obrázcích z okolí Domažlického". Chodívala kolem rokle, po pravé straně míjející "Kloboučníkojc" kapli, v níž - jak v Domažlicích slyšela - se naposledy modlili a zpovídali odsouzenci, vedení tudy k blízkému popravišti. Kaplička byla v roce 1885 stržena a zároveň na opačné straně cesty vystavěna za podpory hraběnky z Ehrenbergů novorománská kaple sv. Anny.

Čím výše vystupujeme k Veselé hoře, tím víc se nám otevírá pohled do příjemné podčerchovské a podhaltravské kotliny, na velkou část masivu Českého lesa až za Přimdu. Tato krajina je, jako málokterá jiná, bohatě poznamenaná víc něž tisíciletou historií. Už B. Němcová připomíná vítězství knížete Boleslava I. nad Maďary a Kumány na Lešském poli u Augsburku r. 955, na jehož památku prý byla na vrcholu hory postavena první dřevěná kaplička u pramene. Teprve důkladné archeologické průzkumy by mohly potvrdit pravděpodobnou tradici, že slavná bitva u Domažlic v roce 1431 se odehrála právě v těchto a okolních místech. Svědčí o tom už v XVI. století doložené jméno hory "Veselá" a další názvy pozemků na jejích úbočích jako Na běhání, U podkov, V seči... Skutečně bylo v těchto místech nalezeno množství podkov přibližně z XV. století, šipek a dokonce zbytek dlouhého meče.

Temeno hory si už odedávna oblíbili poustevníci. Mezi zdejšími poustevniky, kteří vydatně pomáhali v nesnázích života okolnímu lidu, byl prý i blahoslavený Koloman (Kalmán) a zchudlí domažličtí měšťané Jiří Raminger, Tomáš Milota a Antonín Kitzberger. (Půdorys poustevny, pozdější hájovny, je dosud zřetelně viditelný).

Dnešní barokní kaple sv. Vavřince na vrcholu hory má svou pozoruhodnou minulost. Dne 19. 6. 1683 vyšlehl v Domažlicích na náměstí náhlý požár. Bohatá měšťanka Zuzana Veselá, rodem Sládová 1642 - 1689, byla ve svém domě sama, v úzkosti poklekla před obrazem sv. Vavřince a přislíbila založit k jeho cti a chválí poutní kapli na svých pozemcích, zahrnující rovněž porostlé temeno vrchu. Požár pak opravdu brzy zanikl. Paní Zuzana skutečně brzy stavbu zahájila, ale zanedlouho ji smrt zabránila v uskutečnění nábožného slibu. Stavbu též podporoval i tehdejší domažlický děkan, P. Mauricius Borovský z Dobřan. Po smrti paní Zuzany se stavby ujal její syn Jan Veselý a po něm pokračovala vdova Kateřina. Kaple byla ovšem dokončena a slavnostně vysvěcena až teprve v roce 1751. Už tehdy se konala na vrch Vavřinec velká a slavná procesí.

Jako jiné kláštery, kostely i kaple postihly i kostelík sv. Vavřince na Veselé hoře josefínské reformy. Jen koupí do soukromého majetku domažlickým knězem P. Maxmiliánem Ledvinou se ho podařilo zachránit a po důkladné opravě byl v roce 1851 znovu vysvěcen.

Rok 1851 je zároveň počátkem daleko široko známých a oblíbených poutí chodského lidu. Na Vavřineček přicházeli poutníci až z velmi vzdálených míst Čech a sousedních Bavor. Nejslavnější z nich se konala 13.8.1939 za účasti nejméně 120 000 poutníků a vyzněla jako důrazný protest národa proti hitlerovské okupaci a odtržení části Chodska od české země. Slavnostním kazatelem byl vyšehradský kanovník Msgre Bohumil Stašek (1886 - 1948). Připomněl boj Chodů za jejich práva a svobodu a pronesl výzvu k obraně národa a svébytnosti. Kázání ukončil přísahou, která mnohé účastníky posilovala po celou dobu války. Krátce na to byl, se skupinou organizátorů na čele s dr. O. Kalandrou tehdejším okresním hejtmanem, zatčen a prožil celou okupaci v koncentračním táboře Dachau. Po skončení války se vrátil s podlomeným zdravím, ale v roce 1945 při další velmi slavné pouti opět na Vavřinečku kázal, za účasti členů čsl. vlády, která se vrátila z exilu, delegace Pattonovy americké armády vedené generálmajorem E. N. Harmonem a dalších vzácných hostů mj. i generála B. Bočka. To byl také počátek další krásné tradice folklórních Chodských slavností, které mají dodnes svou mimořádnou popularitu a přitažlivost. Od roku 1990 opět s rozšířeným názvem o Vavřinecká pouť.

Krása přírody, starodávných chodských krojů i církevních ornátů inspirovaly mnohé výborné malíře ke zdařilým dílům. Byly mezi nimi umělecké osobnosti, jako Václav Malý, Jaroslav Mašek, Josef Strnad, Josef Douba, Jan Šebek i sochař a malíř Václav Amort, spoluautor božích muk v zatáčce vozové cesty pod samotným vrcholem Vavřinečku.

Krásná pohorská, lesnatá krajina stále laskavě vítá četné návštěvníky a zejména ty, kteří si váží přírody a umí udržovat její osobitý půvab.