Domažlice - město pamětních desek

Málokde na cestách českými i moravskými městy, ale rovněž i sousedním Bavorskem a Rakouskem, bychom mohli najít město pestrou historií tak poznamenané, jako jsou naše Domažlice. Odlehlé pohraniční město bylo už v poměrně vzdálené době domovem vynikajících sochařů, zejména původně pražské rodiny Ringelhahnů, působící v Domažlicích od 30. let XVII. století a sochařsko (řezbářsko) - malířského rodu Copfů.

Na "Husově domě" - českobratrské evangelické a husitské modlitebně byl brzo po válce (1946) odhalen prostý památník členů sboru, popravených účastníků odboje - Jana Procházky, JUDr. Antonína Žlábka a Ladislava Vojtěcha.

Na protější straně dnes rušné a široké okružní vozovky býval nízký rodný domek spisovatele a novináře Karla Matějě Čapka - Choda (1860 - 1927) a po odstranění této stavby při rozšiřování přístavku školy bylo toto místo označeno jen nízkým kamenným sloupkem s nápisem připomínajícím zmizelý domek. Čapkova pamětní deska s profilem spisovatelovy hlavy, vytvořená jeho synovcem - sochařem Vladimírem Bretschneiderem, je uložena zatím v Jindřichově muzeu.

Jen několik kroků od Chodského hradu, na domě č. 93 v Hradské ulici se zachovalým raně gotickým portálem najdeme pamětní desku okresního starosty, sokolského a kulturního pracovníka Maxe Duffka, jejímž autorem je slavný sochař Čeněk Vosmík (1931). Na stejné straně Hradské ulice / č. 88 / označuje nejstarší domažlická pamětní deska (dílo Otakara Sandtnera 1879 - 80) rodiště zasloužilého děkana Ant. Příhody.

Pokračujeme - li dále ulicí Hradskou, kolem Konšelského šenku do ul. Vodní, přijdeme k domu č. 30, na němž byla r. 1957 slavnostně zasazena pamětní deska Karla Procházky (1878 - 1949), virtuóza na housle, profesora konzervatoře, spoluzakladatele světoznámého Ševčíkova Lhotského kvarteta i skladatele. Autorem byl v Domažlicích po léta žijící sochař Alois Langenberger.

Projdeme - li až do ulice Břetislavovy, zaujme nás v parčíku před Jindřichovým muzeem pomníček s bustou skladatele J. Jindřicha, dílo domažlického rodáka, sochaře Karla Kuneše (1976).

Jdeme - li od brány, pak v podloubí na pravé straně přijdeme brzy k památníku Karla Jaromíra Erbena na budově arciděkanství. Autorem je opět Karel Kuneš (1970). Na téže budově byla roku 1991 zasazena Badatelkova deska arciděkanu, profesoru gymnázia a neohroženému bojovníkovi proti totalitě P. Václavu Antonymu.

Na protější straně náměstí je pamětní deskou místního umělce Aloise Langenbergera označeno místo dvou pobytů Josefa Kajetána Tyla. Na vedlejším domě, blíže k radnici, byla do r. 1992 plaketová deska od J. Holakovského, připomínající pobyty spisovatele, novináře a politika Julia Fučíka. Dnes je uložena v muzeu Chodska.

V horní části náměstí najdeme na jeho pravé straně pamětní desku Jaroslavu Vrchlickému. Nachází se na domě č. 125, kde prožil poslední rok. Jedná se o dílo chodského sochaře Vladimíra Bretscheidera (1922). Na rohovém domě č. 120 proti klášteru připomíná pamětní deska s plastikou hlavy od Čenka Vosmíka (1895) Boženu Němcovou, která zde na Chodsku žila v letech 1845 - 48. Na jednom z protějších domů uvidíme bustu spisovatele Aloise Jiráska, opět na domě, kde často pobýval (č. 66). Jde o dílo Karla Kuneše z r. 1984.

Na vnějším sloupu domažlické radnice byla 5.5. 1990 znovuodhalena česko - anglická pamětní deska, připomínající osvobození města i okolního Chodska americkou armádou 5.5. 1945. Odhalila ji americká velvyslankyně paní Shirley Templeová - Blacková.

V prostoru kdysi hradbami pevně uzavřeného starého města můžeme zhlédnout ještě další památníky: ve Spálené ulici (č. 163) Kunešovu pamětní desku z r. 1982 připomínající zdejšího rodáka, lékaře Prof. MUDr. Josefa Pelnáře a jen o něco níže, na rodném domě, desku revolucionáře a politika z roku 1848 Petra Fastra (nar. 1801), dílo pražského sochaře Bohumila Vlčka (1899).

Projdeme - li celou svažitou Spálenou ulicí, až k bývalému hotelu na Šumavě, v něž pobývalo mnoho významných lidí, najdeme na jeho stěně zasazenou pamětní desku našemu prvnímu prezidentu T. G. Masarykovi. Připomíná jeho politickou činnost v našem kraji koncem minulého století. Autorem byl Alois Langenberger a původně byla zasazena roku 1934.

Jdeme - li Hánovým parkem a po širokých parkových schodech, vystoupíme vzhůru kolem starodávných "Božích muk" do moderní čtvrti vzniklé na městských pozemcích až po roce 1918. Až skoro u budovy okresního úřadu, postavené za předmnichovské republiky, najdeme na rohové vile pamětní desku spisovatele Jana Vrby (1889 - 1961), který si dal toto obydlí postavit a strávil v něm skoro celý svůj pilný život.

Zajdeme - li až do moderní čvrti na "Kozinově poli", uvidíme před hotelem Družba sousoší "Veselice", dílo manželů L. a B. Kodymových (1984). V budově okresní pošty, v přístupném oddělení je po přestěhování umístěn Amortův památník poštovního zaměstnance a popraveného odbojáře Ludvíka Čejky z roku 1949.

Na okraji města, za nádražím, je skryta v budovách někdejšího akciového cukrovaru deska protifašistického bojovníka, za okupace popraveného Václava Sedláka od Mistra V. Amorta. V ulici Havlíčkově, na budově elektrických rozvodných závodů, byla odhalena roku 1985 deska jinému odbojáři, první oběti nacismu v Domažlicích, Václavu Waldhegerovi.

Domažlice jsou skutečným městem pomníků a pamětních desek, ale své důstojné památky by si tu jistě zasloužily i osobnosti, jakými byli skladatel - pedagog V. Flegl, spisovatel J.Š. Baar, rodák - filosof Ladislav Klíma, spisovatel Ladislav Hájek - Domažlický, ak. mal. František Michl, sochař a malíř V. Amort a řada dalších.